Za celý rok 2025 bylo v Misii Česko a Slovensko pokřtěno přes 120 nových členů. Letos jejich počet překročil tuto hranici už během prvních sedmi měsíců. Od ledna do konce července 2026 se nechalo pokřtít více než 150 lidí. Za rostoucími čísly však stojí důležitější otázka: proč lidé hledají víru v Ježíše Krista a co je vede k rozhodnutí následovat Ho?
Roste také počet těch, kteří chtějí Církev teprve poznat. Během jedné srpnové neděle přišlo na shromáždění v Praze 40 přátel Církve – tedy lidí, kteří se s Církví a jejím učením seznamují. V celé Misii Česko a Slovensko jich ve stejnou neděli bylo 101.
Ve srovnání s předchozími roky jde o výrazný nárůst.Důležitější než samotná čísla je otázka, která za nimi stojí. Proč lidé hledají víru v Ježíše Krista? Co je vede k setkávání s misionáři a některé nakonec i k rozhodnutí následovat Krista křtem?
Naděje a víra v Ježíše Krista
President Česko-slovenské misie Jared Everton si všímá, že mnoho lidí, se kterými se dnes misionáři setkávají, hledá v životě naději.
Někteří ji podle něj téměř ztratili. Když ale začnou poznávat Krista a Jeho učení, mohou podle presidenta Evertona znovu nacházet naději a pocit, že jejich život má smysl. Ne proto, že by jejich problémy najednou zmizely nebo se život stal jednoduchým. Díky víře ale mohou vidět svůj život jinak – s vědomím, že i těžké období má smysl a že na něj nemusí být sami. Právě tuto změnu president Everton vnímá jako jeden z důvodů, proč se dnes více lidí zajímá o evangelium a rozhoduje se přiblížit Ježíši Kristu.
Právě tato zkušenost se v mnohém podobá cestě osmnáctileté Šárky.
Když se víra v Ježíše Krista stala osobnější
Šárka věřila v Boha přibližně od svých čtrnácti let. K víře došla sama. Do žádné církve nechodila a pravidelně se nemodlila. Jednoduše věřila, že Bůh existuje.
Na jaře roku 2025 začala přemýšlet, že by se ráda podívala do nějaké církve. Chtěla zjistit, jak víru prožívají ostatní, a poznat lidi, kteří také věří v Boha.
Právě v té době jela se dvěma kamarády tramvají, když je oslovili misionáři Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Setkání bylo krátké, ale ještě před vystoupením ji stihli pozvat na nedělní shromáždění.
Šárku pozvání zaujalo, protože přišlo právě ve chvíli, kdy sama přemýšlela, že by chtěla mezi věřící lidi přijít. Zpětně toto setkání vnímá jako něco, co přišlo ve správnou dobu.
Při první návštěvě ji oslovila radost a pokoj, které mezi členy cítila. Všimla si, že ani život členů není bez těžkostí. Víra v Ježíše Krista jim však pomáhala procházet náročnými obdobími s větším pokojem a nadějí.
Důležité pro ni bylo také to, že se jí hned ujala mladá členka podobného věku. Byla tu pro ni při první návštěvě i později během některých lekcí s misionáři. Šárka tak od začátku měla vedle sebe někoho, koho znala a na koho se mohla obrátit. Rozhodla se proto přijít znovu.
Misionářů nepřibylo. Přibývá ale lidí, kteří chtějí vědět více
President Česko-slovenské misie Jared Everton uvedl, že dnes v celé misii slouží 69 mladých misionářů a také starší misionářské páry. V minulosti jich přitom bývalo i více. Přesto dnes misionáři nacházejí stále více lidí, kteří chtějí o evangeliu Ježíše Krista vědět více.
Podle údajů misie vzniká přibližně 70 procent nových kontaktů osobním oslovením misionáři. Zhruba 30 procent lidí přichází prostřednictvím sociálních sítí a tento způsob kontaktu postupně roste.
Misionáři zvou druhé, aby poznávali Ježíše Krista a Jeho evangelium. S těmi, kteří mají zájem, se setkávají opakovaně, odpovídají na jejich otázky, studují s nimi písma a zvou je k modlitbě i na nedělní shromáždění.
President Everton považuje za důležité, aby byl jejich záměr od začátku otevřený. Lidé vědí, proč se s nimi misionáři chtějí setkávat a k čemu je zvou. Součástí této cesty může být také příprava na křest. Každý se ale rozhoduje sám a dobrovolně.
Když se víra v Boha stala osobnější
Také Šárka se začala s misionáři pravidelně setkávat. Víra, kterou měla už dříve, pro ni postupně získávala hlubší a osobnější význam. Začala se modlit, studovat písma a více poznávat Ježíše Krista.
„Znám Ho osobněji, protože se o Něm učím, studuji a modlím se,“ říká.
Oslovilo ji také učení o Božím plánu pro člověka, které jí pomohlo hledat odpověď na otázku, co se stane s lidmi, kteří v Boha nevěří.
Její cesta ale nebyla bez pochybností.
Když víru nepodporují ti nejbližší
Nejtěžší období přišlo ve chvíli, kdy její zájem o Církev nepodporovala rodina a někteří přátelé. Šárka začala přemýšlet, zda je to skutečně cesta, kterou chce jít.
Misionáři ji povzbuzovali, aby nezapomínala na pokoj a radost, které při poznávání evangelia prožívala. Zároveň ji vybízeli, aby svou odpověď hledala u Boha.
Šárka se chtěla nechat pokřtít ještě před osmnáctými narozeninami. Protože ale rodiče s jejím křtem nesouhlasili, počkala do chvíle, kdy se pro něj mohla rozhodnout sama.
Pro členy Církve znamená křest uzavření smlouvy s Bohem a osobní rozhodnutí následovat Ježíše Krista. Po křtu následuje konfirmace a přijetí daru Ducha Svatého.
Když se Šárka nakonec nechala pokřtít, vzpomíná především na nepopsatelnou radost, Boží lásku a vděčnost. Velkou radost měla také z toho, že na její křest nakonec přišla rodina.
Dnes rodiče její rozhodnutí respektují. Její maminka si navíc sama všimla, že Šárka působí šťastněji a spokojeněji.
Naděje neznamená, že těžkosti zmizí
Šárka neříká, že by po přijetí víry všechny její problémy zmizely. Změnil se spíše způsob, jakým o nich přemýšlí.
Když dnes prochází něčím obtížným, ví, že se může modlit a požádat Boha o pomoc. Na těžké situace se díky víře dokáže dívat jinak a nemusí mít pocit, že všechno musí zvládnout pouze vlastními silami.
„Mohu se na Ježíše Krista spolehnout a sdílet s Ním všechno – těžké i šťastné chvíle,“ říká.
Právě tento druh naděje je podle presidenta Evertona jedním z důvodů, proč jsou dnes mnozí lidé otevřenější poznávání evangelia Ježíše Krista.
Kdo dnes Církev poznává?
Lidé, kteří v posledních měsících přijali křest, netvoří jednu úzkou skupinu.
Podle presidenta Evertona tvoří přibližně 60 procent nově pokřtěných Češi a Slováci a asi 40 procent lidé pocházející z jiných zemí. Přibližně 80 procent je mladších 45 let.
Další příležitosti k setkávání vznikají také mimo běžná nedělní shromáždění. Příkladem je nové kůlové a komunitní centrum v Praze, které během týdne otevřených dveří navštívilo více než 500 lidí.
Když členové a misionáři pracují společně
President Everton vnímá současný růst také jako pozvání pro místní členy. Povzbuzuje je, aby s misionáři spolupracovali – zvali své přátele na shromáždění, podle možností se účastnili lekcí a především vytvářeli opravdová přátelství s lidmi, kteří Církev poznávají.
Šárčina zkušenost ukazuje, jak důležité může být i něco zdánlivě obyčejného.
Mladá členka, která za ní přišla při její první návštěvě, pro ni byla oporou i později. Nemusela dělat nic mimořádného. Byla jednoduše přítomná a Šárka díky ní věděla, že na novém místě není sama.
Stejně důležité jsou podle presidenta Evertona vztahy i po křtu. Noví členové potřebují přátelství a podporu i poté, co jejich první setkávání s misionáři skončí.
A pokud někdo prochází obdobím pochybností nebo se na čas od Církve vzdálí, neznamená to, že by na něj ostatní měli zapomenout. Laskavý zájem, občasná zpráva nebo dlouhodobé přátelství mohou mít význam i po letech.
Současný růst tak podle presidenta Evertona není jen záležitostí misionářů. Je také příležitostí pro místní členy přemýšlet nad tím, jak mohou druhým pomoci cítit se vítaní a jak mohou víru v Ježíše Krista přirozeně sdílet s lidmi kolem sebe.
Za každým číslem je člověk
Více než 150 křtů za prvních sedm měsíců roku 2026 představuje ve srovnání s předchozími roky výrazný nárůst.
Pro členy Církve je to důvod k radosti a vděčnosti. Nejdůležitější ale není samotné číslo.
Za každým křtem je jiný člověk a jiná cesta. Někdo se s misionáři poprvé setká na ulici nebo v tramvaji, jiný na sociálních sítích. Někdo přijde ze zvědavosti na shromáždění nebo do komunitního centra. Jiný už delší dobu přemýšlí o Bohu a hledá odpovědi.
Ne každý, kdo začne Církev poznávat, se rozhodne pro křest. Společným bodem těchto příběhů je pozvání poznávat Ježíše Krista. Každý se pak může svobodně rozhodnout, zda Ho chce následovat.
Pro Šárku tato cesta přinesla více pokoje, hlubší vztah s Bohem a vědomí, že na těžké chvíle nemusí být sama.
A právě v tom může být jeden z důvodů, proč dnes stále více lidí touží poznat evangelium Ježíše Krista.
Chcete se o víře v Ježíše Krista dozvědět více? Můžete se setkat s misionáři nebo navštívit nedělní shromáždění ve svém okolí.
